pakult

Hned v prvních hodinách provozu prolezlo Pakulem na dvacet tisíc zvědavců, Československá televize vše živě přenášela, kabel byl natažen až z nedalekých Kavčích hor. Lidová slovesnost od počátku obdařila Palác kultury několika poetickými názvy vycházejícími i z této události: názvy jako Otesánek a Lidojem (či ještě roztomilejší lidojem pražský, tak ho nazval Karel Kryl) se hned staly synonymním označením Pakulu. Jedinci s bujnější fantazií neváhali obra nazvat Parníkem nad Prahou. Společně s Hotelem Fórum a krajským velitelstvím SNB tvořil Pakul známou pohádkovou trojici Dlouhý – Široký a Bystrozraký. V útrobách Paláce kultury se pohodlně vejde čtyři a půl tisíce lidí, v sedadlech kongresového sálu je integrována vzduchotechnika, větráky vzduchotechniky fungují nonstop (kromě rekonstrukce v roce 2000) od doby otevření. Mramorové i dřevěné obklady z větší části pamatují Husáka, eskalátor se spouští na heslo Čest práci. Nevím jak vy, ale já si lepší prostor pro stylový ples představit nedokážu!
Váš Tomáš Beránek

Jistě jste si všili, že stránky plesu mají letos podivnou doménu – plespakult.cz. Co to znamená?
Zvlášní slovo, ten pakult.
Vycházeli jsme při jeho tvorbě z několika předpokladů. Nejprve jsme vzali v potaz původní název Kongresového centra. To kdysi nosilo hrdý název Palác Kultury socialistického lidu, a jak bylo v tehdejším táboře míru zvykem zkratky vládli světem. Gustáv Husák tak v dubnu 1981 otvíral Pakul. Tedy plespakult jako ples v Paláci kultury.

Samozřejmě jsme vycházeli také ze skutečnosti, že letos jde o ples dvou fakult – tedy plesfakult, jen trošku zkomolený.

A jak to bylo s Pakulem?
Stavba prostoru letošního plesu odstartovalo počátkem roku 1976, dokončení hrubé stavby připadá na přelom let 1980 až 1981. Od dubna 1981, kdy byl prostor otevřen (16. Sjezdem KSČ, na který si přijel provětrat obočí i Leonid Iljič Brežněv), byl znám jako Palác kultury. Slavnostní rudou pásku přestřihl za frenetického potlesku ve stoje osobně prezident republiky, již tenkrát zasloužilý soudruh Gustáv Husák.
Ve své době to byl prostor velmi moderní, jehož architektonické vzezření mělo být nadčasové. Při dnešní pohledu směrem k Vyšehradu si však nejeden obyvatel či návštěvník Prahy kladu otázku, nakolik pozitivním krokem stavba takto nadčasové budovy byla.